3. ročník deeřího víření
Když jsem sedala k počítači, abych dala dohromady článek o tomhle setkání, jediné, co mne první napadlo byl fakt, že jsme zase o rok starší. To byla ta chmurnější, leč pravdivá skutečnost. Převážila jí ale radost z toho, že tentokrát bude jiné-jiné v tom, že bude nejenom setkáním přátel a jejich špidlatých miláčků (a někteří se uvidí opravdu až po roce), ale zároveň i trochu slavnostní. Využili jsme totiž víření v Kamenici ke konání členské a zároveň volební schůze nově vzniklého klubu CDC-Czech Deerhound Club. Pro ty, kteří se nezůčastnili, připomenu základní fakta jeho vzniku:
13.03.2009 vypracování stanov klubu a ustanovení prozatímního výboru klubu
16.03.2009 podání žádosti o registraci CDC na MV ČR
26.03.2009 registrace Czech Deerhound Clubu
15.04.2009 podání žádosti o prozatímní členství v ČMKU
18.06.2009 CDC byl jednomyslně přijat předsednictvem ČMKU za prozatímního člena
V pořadí tedy třetí víření bylo naplánováno na víkend 11.-13. září. V pátek přijela už většina účastníků a po večeři jsme se sešli v klubovně. Jako obvykle každý přivezl něco na zub i do volátka a tak večer příjemně ubíhal. Protože mezi námi bylo plno nováčků a majitelů letos narozených deerů, každý se krátce představil, přátelství byla navázána a hned jsme rozdali práci. Letos jsme se totiž rozhodli uspořádat tombolu a tak bylo nutné připravit losy do osudí. S vědomím, že nás následující den čeká spousta úkolů jsme šli spát ještě před půlnocí.
V sobotu nás probudilo sice již slabé, ale ještě hřející zářijové sluníčko a tak hned po snídani začala pod vedením Evy a Hanky Voborníkových školka a po ní instruktáž, jak si počínat a správně vést psa ve výstavním kruhu. Všichni se zúčastnili, protože po pravdě, kdo by nepomýšlel na to, že jednou bude jeho miláček tím nejlepším.
Já s Luckou jsme zatím vyrazily připravit bojovku. Úkoly a odměny byly přichystány a tak ještě před obědem jsme vyrazili. Bylo neuvěřitelné, jak se dospělí dokáží radovat z nalezených úkolů a posléze odměn! A to nemluvím o těch čtyřnohých, ty měli odměny i bez úkolů. Příjemně utaháni jsme dorazili k obědu. Jako vždy nás paní kuchařky rozmazlovaly a nakládaly nehorázné porce. Ale uznejte, kdo by odolal (aspoň z nás, ženských), nevyužít příležitosti nestát u plotny a dostat naservírovaný plný talíř!
Na sobotní odpoledne byla naplánována volební členská schůze. Ještě jsme na poslední chvíli „ladily“ jednotlivé body programu, podklady pro schůzi tak, aby nás nic nezaskočilo. Byla jsem pověřena vedením schůze a věřte nebo ne, měla jsem poté, co jsem se zúčastnila poslední členské schůze v Otradicích větší trému, než když jsem kdysi předstoupila před poslance Dolní sněmovny parlamentu s návrhem na změnu jakéhosi zákona. Obavy byly zbytečné, schůze proběhla velmi dobře, byl schváleny všechny předložené návrhy a byl zvolen první tříčlenný výbor klubu. I když tady malý zádrhel nastal-bez mého souhlasu jsem byla nominována na kandidátku, přestože jsem po celou dobu v přípravném výboru jakoukoliv funkci odmítala. Vyřešili jsme to tak, že jsem členům vysvětlila, proč nechci kandidovat a požádala je, aby mne nevolili. Tímto jim děkuji! V přestávce schůze proběhla tombola, do které všichni členové přispěli ve velkém svými dary a tak každý vyhrál a klubová pokladnička se o trošku naplnila.
Večer jsme opékali buřty u ohromného ohně, kolem dokola putovaly lahve s něčím na zahřátí a lahůdky z domácích kuchyní a utužovala se navázaná přátelství. No a tak jako vloni se s námi neradoval pan Tylš, protože tak, jako i chlapi mají své dny, měl on svoji střevní chřipku, tak tentokrát zase Maruška v noci putovala do nemocnice. Migréna dokáže pěkně potrápit, ale naštěstí ji v nemocnici stabilizovali a ráno už byla opět s námi.
Ráno se trošku pracovalo v kruhu, trošku běhalo a jako pokaždé se vyrazilo na dlouhou rozlučkovou procházku. Bylo úžasné, vidět tolik úžasných deerhoundů běhat okolo svých páníčků, ale také zkoumat remízky, toulat se lesem a nakonec nám předvést parádní coursing. (zajíčci to všichni přežili!!)
A byl konec. Výborný oběd a loučení. Odjížděli jsme všichni s pocitem nejen dobře vykonané práce, ale ze setkání s přáteli, z nichž mnohé z nich uvidíme zase až za rok. O důvod víc tuto tradici zachovat.
Autor: Olga Brandová